Vánoce 2018 končí, jejich duch přetrvává
Štědrý den mi zpestřil italský koprodukční film JOSEF, jehož oba díly večer zařadila za sebou ČT2 . Neviděl jsem z něj všechno, ale to nevadilo. Biblický příběh Josefa, jeho jedenácti bratrů, sestry Díny, otce Jákoba, jejich současníků, ale i předků, je podrobně popsán v několika kapitolách knihy Genesis Starého zákona. A tak jsem si to všechno další den doplnil jejich četbou. Dojem z tohoto filmu, natočeného v roce 1995 mj. i v Maroku, byl silný. Umocnila to i vzpomínka, že na místě velké části skutečného děje, v Egyptě, jsme s manželkou se zájezdem byly již v roce 1999, a v Maroku pak v roce 2001. Tehdy jsme však v hlavě biblické příběhy nenosily, jely jsme za památkami a za současností zmíněných zemí.
Nosným tématem Josefova příběhu je jeho oddanost pro něho nejvyšší autoritě, Bohu, k čemuž byl veden svým otcem Jákobem. Jeho bratři ho právě pro tuto jeho oddanost a z toho vyplývající pevné chování neměli v lásce, ukládali mu o život a nakonec ho prodali do otroctví. Tak se Josef dostal do Egypta, kde se z otroka vypracoval až na pravou ruku faraonovu, když mu řešil všechny rozhodující hospodářské problémy, související např. i s hladem při sedmi neúrodných létech nejen v Egyptě. To byl i motiv, proč se do Egypta, díky Josefovi. postupně dostali další členové jemu blízkých rodin, ale nakonec i celého Izraele. Film sám končí dojemnou scénou, kdy Josef jede v ústrety svému starému otci Jákobovi a blízkým rodinám, když se společně stěhovali do Egypta. Josef již předtím svým bratrům odpustil to, jak se k němu v minulosti zachovali.
Komerční stránku štědrodenního dopoledne představovaly v našem městě dva konkurující si koncerty pod širým nebem. Jeden z nich, ten u Obchodní galerie, jsem chvíli cestou z nákupu sledoval. Pavel Novák syn se svou skupinou hrál naplno. Bylo to i doma slyšet přes uzavřená plastová okna. Volal na diváky, zda znají koledy. I když nikdo mu stejně spontánně, jak asi očekával, neodpovídal, několik koled zazpíval. Také naplno, to jest s největším zesílením své aparatury. Pecka jako pecka.
Pěknou vánoční hudbu bylo v období před i během Vánoc možno naladit na stanici Proglas. Dokonce i v komorním jazzovém vokálním provedení. Z různých promluv se dozvídám, jak se církev (katolická) snaží držet krok s tématy, která hýbou veřejností. Pavel Gábor z jedné jezuitské instituce vyprávěl o svých astronomických poznatcích a přispíval k modernímu náhledu, že věda s vírou se mohou doplňovat. Docent Petr Chalupa svým klidným hlasem hovořívá o knihách Starého zákona a jak jim rozumět, když byly psány před několika tisíciletími. Před časem mě zaujala nahrávka se vzpomínkou arciopata Petra Prokopa Siostrzonka na časy komunismu, kdy si toho hodně vytrpěl, ale přesto vydržel.
Přejme si, ať rok 2019 přinese řešení otázek, které nás trápí už delší dobu.