Sokolovna v Přerově a historie jednoty
Když rozvíjející se Tělocvičné jednotě Sokol Přerov přestala v nově vzniklé Československé republice stačit "stará sokolovna" Na Marku na levém břehu Bečvy, výbor se rozhodl přikročit k přípravě výstavby nové sokolovny. Pozemek získala na protějším pravém břehu Bečvy v místě zvaném Brabansko (dříve psané Brabantsko). Trvalo to zhruba patnáct let, než se vedení jednoty prokousalo výběrem návrhu na její podobu a zejména pak zajištěním financí pro její výstavbu. Tahounem, zejména pokud šlo o finance, se stal činovník bratr František Skopal (1885-1943). V roce 1933 se stal vedoucím finančního odboru jednoty. Se stavbou se mělo začít už v roce 1934, ale posunulo se to až na začátek roku 1935.
Tempo výstavby v roce 1935 bylo natolik rychlé, že výbor na den 22. září 1935 připravil slavnost věnovanou vkládání pamětního kamene do venkovní zdi sokolovny. Slavnost se odbývala hlavně na přilehlém sokolském stadionu. Byly při ní založeny též dokumenty k zaznamenání historie výstavby sokolovny. A za rok, konkrétně 13. září 1936, byla sokolovna dostavěna a mohla se spustit další předem naplánovaná slavnost k jejímu slavnostnímu otevření. Přijel na ni i bratr Stanislav Bukovský, starosta Československé obce sokolské. Opuštěná stará sokolovna Na Marku se pak začala přestavovat na sokolské kino.
V místě, kde byl vložen pamětní kámen sokolovny z roku 1935, začaly postupně přibývat další pamětní artefakty, z nichž k současnému datu (roku 2021), jsou k vidění jen některé. Slavomíra Kratochvila (1889-1914) první oběť domácího odboje za první světové války připomíná pamětní deska z roku 1924 věnovaná jeho památce Sokolstvem Středomoravské župy Kratochvilovy. Je zřejmé, že pouť této desky musela předtím vést ještě po jiných místech. Dnes je deska umístěna nad okny vrátnice sokolovny a vedle ní je situována ještě další deska a to z období po vzniku Přerovských strojíren. Její horní polovina je tvořena reliéfem, v němž dominuje věrná podoba Kratochvilova poprsí. Deska připomíná mj. i to, že Slavomír Kratochvil určitou dobu pracoval i u firmy Heinik, která je považována za předchůdce Přerovských strojíren. Měli ji věnovat odboráři tohoto podniku, jak je na desce uvedeno. Připomeňme si ještě, že od samého počátku občany, přicházející z města k objektu sokolovny, upoutával už zdálky velký nápis z písmen SOKOL, připevněných v horní části čelní stěny této stavby. I tento nápis se v historii měnil a za okupace tam nebyl žádný.
Po skončení druhé světové války přibyla v místě nad pamětním kamenem sokolovny nejdříve velká deska se jmény členů a členek Sokola Přerov, kteří se stali oběťmi nacistické okupace v období 1939 až 1945 pro své větší či menší spojení se sokolským druhým odbojem. A nad ní je pamětní deska, odhalená v roce 2000, věnovaná památce Rudolfa Lukaštíka (1894-1971), který za druhé světové války v londýnském exilu pomáhal z pozice jednatele Sokolské župy zahraniční zavádět kázeň mezi československými vojáky čekajícími na bojové nasazení v britských výcvikových táborech. Bratr Lukaštík se narodil v Beňově a působil před a po druhé světové válce v Přerově ve Středomoravských energetických závodech. A jejich nástupce, Severomoravská energetika, přispěla s naší Sokolskou župu Středomoravskou-Kratochvilovou rozhodující měrou ke vzniku této pamětní desky.
Rudolf Lukaštík stál v roce 1948 jako starosta v čele naší župy. Byl věrný sokolským stanovám a nebyl ochoten se podřídit výrokům akčních výborů řízených komunistickou stranou, které nedemokratickým způsobem odstraňovaly politicky nepohodlné činovníky z jejich funkcí. V červenci 1955 byl Rudolf Lukaštík v Brně s dalšími osobami souzen ve vykonstruovaném procesu za velezradu a odsouzen k deseti letům odnětí svobody. Propuštěn byl v květnu 1960 na amnestii prezidenta Antonína Novotného.
Zůstaneme-li ještě chvíli venku v ulici Brabansko a od zábradlí nad pravým břehem řeky Bečvy zaměříme svůj zrak na přízemní část budovy sokolovny, neuniknou nám dva vchody do loutkového divadla zakomponovaného do komplexu stavby nové sokolovny. Venkovního pozorovatele přitom upoutá dobře viditelný nápis LOUTKOVÉ DIVADLO, z něhož každé jeho slovo dominuje nad jedním ze vchodů do divadla. Vstoupíme-li do prostor loutkového divadla, můžeme se např. z jeho klubovny dostat dveřmi i do hlavní přízemní chodby sokolovny, odkud jsou přístupy do šaten a ke schodištím vedoucím do hlavního tělocvičného sálu.
V něm je umístěna vlevo od jeviště pamětní deska věnovaná bratru Františku Skopalovi, I. náměstkovi starosty Sokola Přerov v roce 1940. Brzy po skončení druhé světové války byly tehdejším výborem uznány jak jeho zásluhy při výstavbě sokolovny, tak i jeho aktivní účast ve vedení druhého protinacistického odboje po sokolské linii. Za tuto činnost zaplatil svým životem dne 12. března 1943, což je uvedeno i na desce. Tělocvičný sál nese jeho jméno.
Přejdeme-li na stejném podlaží do prostor, kde je kancelář naší tělocvičné jednoty a zasedací místnost, sloužící zejména výboru jednoty, upoutá nás v této malé zasedací místnosti další pamětní deska. Je věnována bratru Sylvestru Plevovi, starostovi Sokola Přerov z období 1932 až 1939. I on se během své sokolské činovnické kariéry významně podílel na přípravě stavby nové sokolovny. Jako účastník sokolského druhého odboje a čelný představitel jednoty byl mezi prvými zatčenými po 15. březnu 1939. Zahynul na Mírově 8. 11. 1941 na následky předchozího krutého zacházení.
Vystoupíme-li o poschodí výš, dostaneme se do míst, kde je tradičně kancelář naší župy a vedle ní je malá místnost sloužící jako historický archiv naší jednoty a o několik kroků dál je velká zasedací místnost, která slouží jak naší jednotě, tak i župě k různým zasedáním a setkáním. Tato velká zasedačka je v novodobé historii Sokola Přerov významná tím, že v ní byly 31. srpna 1993 podepsány dvě dohody, jimiž jsme opět získali majetková práva k sokolovně a současně vytvořili podmínky pro společné využívání se Spartakem Přerovské strojírny. Již dříve jsem k tomu napsal:
"Nově zvolený výbor Sokola Přerov začal v roce 1993 hledat cestu, která by ukončila vleklou soudní proceduru a urychlila by převod sokolského majetku do našich rukou. Jednání s představiteli Spartaku ukázala, že oni uznávali řeč restitučního zákona 173/90, avšak z obavy, že budou ze sokolovny jednorázově vyloučeni, formou odvolání soudní jednání protahovali.
Ukázalo se, že pokud Sokol Přerov bude Spartaku garantovat nájemní formou dlouhodobé pokračování ve využívání prostor sokolovny a hřiště házené, může být formou dohody majetek vrácen dříve než ukončením stále se protahujících soudních jednání. Proto obě strany přistoupily k formulaci podmínek, za nichž by bylo možno dohodu o navrácení majetkových práv oboustranně odsouhlasit. Tento proces jednání Sokola a Spartaku byl úspěšně završen 31. srpna 1993, kdy podpisy představitelů naší tělocvičné jednoty a TJ Spartak PS byla Dohoda o navrácení majetkových práv stvrzena. Současně byla podepsána Dohoda o podmínkách další spolupráce, která zakotvila rozsah hodin nájmu pro sportovní oddíly Spartaku, které svým charakterem byly závislé na sokolovně, a též finanční podmínky, za nichž se nájem uskuteční."
K tomu ještě dodávám, že za naši jednotu byli vedle mne u tohoto aktu ještě bratři Bohumil Domanský a Vladimír Tabery starší, kteří půl roku předtím pomáhali za Sokol Přerov formulovat podmínky, na nichž obě dohody stály. Hned další den stanula na venkovním balkonu sokolovny skupina sokolů s žebříkem a začala demontovat písmena nápisu SPARTAK, která byla po několika měsících nahrazena nově vyrobenými písmeny SOKOL.