Historie oživená zážitky z minulých cest

06.01.2019

Kostel sv. Mikuláše v Myře, dříve Kale, dnes Demre. 11. září 2011. Autorem obrázku a jeho popisu je Vladimír Havlíček. Mikuláš se narodil v tehdy římském městě Patara, sousedním městě Myry, mezi lety 280 až 286 našeho letopočtu. Pohřben byl v kostele v Myře, který dnes nese jeho jméno. Kostel byl v průběhu staletí zanesen sedimenty řeky Demre. Po jeho objevení byl vykopán a to je důvod, proč je níže oproti ostatnímu terénu. Klid mu však nebyl dopřán ani po smrti. Roku 1087 připluli do Myry italští námořníci, kteří chtěli ochránit Mikulášův hrob před muslimy. Ostatky sv. Mikuláše vyzvedli ze sarkofágu a naložili na loď, která zakotvila v italském městě Bari. Od té doby spočívá světec v kryptě, v bazilice sv. Mikuláše, zbudované k jeho poctě, do Myry se vrátil pouze jeho sarkofág. Proto je občas uváděno „Svatý Mikuláš z Myry, zvaný také z Bari“.

Pan Vladimír Havlíček si povšiml, že při svém psaní o některých knihách Bible někdy k textům o konkrétních místech připojuji fotografie pořízené v nedávné minulosti. A tak mi nabídl ze svého archivu i nějaké své obrázky z jižního pobřeží Turecka. Když jsem si jeho složku věnovanou městu Myra prohlížel, uvědomil jsem si, že jsem toto místo sám již uváděl při svém komentování Skutků apoštolů Nového zákona na tomto webu. A tak jsem si některé obrázky s jeho svolením vypůjčil, abych je v tomto příspěvku zařadil do historického rámce. Pomáhají nám udělat si představu, jak vypadala tehdejší místa, kde se šířilo ranné křesťanství. Úvodní obrázek z interiéru kostela Sv. Mikuláše v Myře ukazuje mj. i jeden z prvních křesťanských chrámů na turecké půdě. Komentovaný výtah z některých kapitol Skutků apoštolů dokládá, jak obtížené bylo přesvědčovat místní Židy o Kristově poselství a že konec konců toto poselství je určeno všem i mimo Izrael, kteří jsou ochotni je přijmout. Pro stoupence Kristova učení se ujalo označení "křesťané".

Po smrti a vzkříšení Ježíše o dni Letnic (padesátý den po Velikonocích), když byli všichni apoštolé
s četnými učedníky spolu, se podle druhé kapitoly prostor domu jakoby naplnil hukotem a
prudkým větrem s ohnivými jazyky. Byli naplnění Duchem svatým, který jim dal promlouvat jinými jazyky. Jeruzalém byl tehdy plný zbožných Židů z různých národů světa. Ti žasli, že slyší promlouvat apoštoly svými jazyky. Mezi těmi zastoupenými národy jsou uváděny některé
oblasti současného Turecka či jmenovitě Mezopotámie, Judeje, Egypta, Libye, Říma, Kréťané
i Arabové. Apoštol Petr tehdy vyzval přítomné Židy, aby se dali pokřtít. Takto se mělo připojit k Ježíši Kristu na tři tisíce lidí. Věřící byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali všem, jak kdo potřeboval. Ranné křesťanství tak prokázalo mj. svůj sociální obsah a k onomu sdílení majetku a statků se i dnes přihlašuje papež František ve svých proslovech z Vatikánu. Tolik z úvodu Skutků.

Velký prostor Skutky apoštolů věnují misijním cestám apoštola Pavla a jeho náboženským sporům s vedoucími Židy. Apoštol Pavel při svých cestách s pomocí učedníků získával příznivce Ježíšova učiní v místech, kde žili Židé, ale i ti, kteří byli označováni za pohany. Jeho Třetí cesta začala v roce 52 n. l. a vedla z Antiochie přes vnitrozemí dnešního Turecka do Efesu. Působil tam dva roky a úspěšně přesvědčoval lidi o Božím království. Z pobytu v Efesu je zachycen případ potulných
židovských zaklínačů, kteří se pokoušeli lidi se "zlými duchy" zaklínat Ježíšem.

Došlo tam i k incidentu označeném jako "Efeská Artemis". Pavel svým kázáním totiž odháněl stříbrotepcům napodobenin Artemidina chrámu zákazníky. Pavel nakonec ustoupil, rozloučil se
a vyrazil do Makedonie.

V Makedonii povzbudil místní učedníky a jak prokazuje mapka třetí Pavlovy cesty (příloha Bible) lodí se dostal do řeckého Korintu. Po třech měsících hodlal odplout do Sýrie, ale kvůli židovským
úkladům se po souši vracel přes Makedonii. Až odtud opět lodí pokračoval do Troady (Troja). Tam při jeho jednom dlouhém shromáždění znavený mladík jménem Eutychus vypadl z třetího poschodí z okna. Byl mrtev. Pavel za ním sešel dolů a mladík v jeho náruči ožil.

Ostrov Kekova, na obrázku Vladimíra Havlíčka ze září 2011, se nachází nedaleko města Myra, dříve Kale, dnes Demre.

Ostrov Kekova, detail. Foto a popis Vladimír Havlíček. V mořské laguně, mezi vesnicemi Uçagiz, Simena a ostrovem Kekova se ve starověku nacházelo jedno z měst lýckého svazku. Zemětřesení v době kolem přelomu letopočtu způsobilo potopení většiny památek pod hladinu moře. Díky průzračné vodě v laguně je však možné památky na dně moře sledovat, schopný pozorovatel objeví zbytky schodišť, přístavní mola i dlážděné ulice. Nad hladinou moře je možné vidět schodiště některých domů, zídky apod.

Ostrov Kekova, foto a popis Vladimír Havlíček. Na kopci východně od vesnice Ucagiz se dochovalo pohřebiště. Na fotografii jsou vidět původní sarkofágy.

Cesta pak rychle pokračovala po vodě podél ostrovů až do Milétu, ležícího jižně od Efesu. V Milétu, když se loučil se staršími církve, posiloval je na mysli a dával najevo, že i jeho poslání
a cesty, plné židovských úkladů, skončí. Plul se svým doprovodem dál se zastávkou na ostrovu Rhodos a poté do Patary, která leží asi 60 km západně od Myry. V Pataře našli loď plující do Fénicie. Pokračovali podél Kypru, který nechali vlevo, do Sýrie. V Týru loď vyložila nějaký
náklad a Pavel zatím navštívil učedníky. Ti Pavla varovali, ať nechodí do Jeruzaléma, po čase ho pak vyprovodili znovu k lodi. Plavba skončila v Ptolemaidě. Pěšky pak pokračovali do Cesareje.

Pavel se vydal přes všechna varování s několika učedníky do Jeruzaléma. Tam navzdory Pavlovu vstřícnému chování, došlo k bouřím mezi vším lidem ve městě. Pavla tehdy vytáhli z chrámu
a chtěli ho zabít. Vojáci z římské posádky byli nuceni ho zatknout a odvést do pevnosti a tak současně ochránit. Pavel měl pak možnost hájit se neúspěšně před židovskou Veleradou, následně unikl židovským úkladům a poté byl odeslán do Cesareje před prokurátora Felixe. Dva roky tam strávil jako vězeň. Za vlády Festa a účasti krále Agrippy byl Pavel nakonec v důsledku svého odhodlání odvolat se k římskému císaři vydán do Říma.

Přístav Andriake, foto a popis k němu poskytl Vladimír Havlíček. Starověké město Myra a přístav Andriake vznikly v 5. století před Kristem. Prosperovaly z pobřežního obchodu, neboť zásobovaly kadidlem, vyráběným ze stromu ambroň, východní Egypt a Konstantinopolis.

Kamenné divadlo ve starověké Myře. Foto Vladimír Havlíček.

Nejpřitažlivější částí Myry, dříve Kale, dnes Demre jsou vedle kamenného divadla dvě skalní stěny, do nichž byly vyhloubeny „domovní“ hrobky (v 5. století před Kristem). Foto a popis Vladimír Havlíček.

Pavlova cesta do Říma, označovaná jako Čtvrtá Pavlova cesta, začala po jejím konečném
potvrzení v roce 59 n. l. (dle biblické mapky) lodí v Cesareji. Pavel a několik dalších vězňů měli dohled v setníku Juliovi z císařského praporu. Byla to cesta plná obtíží. Zpočátku loď sledovala asijské pobřeží. Přistání byla v Sidonu, v lykijské Myře, Knidu a Krétu obeplouvali z jihu. Zastavili na ní v Pěkných přístavech. Hledali vhodné místo k přezimování, orkán je však hnal dál. Po mnoha nesnázích se dostali na břeh ostrova, jímž se ukázala být Malta.

Přední muž ostrova jménem Publius se k trosečníkům choval přívětivě. Pavel navštívil jeho nemocného otce a po modlitbě ho vložením rukou uzdravil. Když po třech měsících odplouvali na jedné alexandrijské lodi, byli zahrnuti poctami i potřebným nákladem. Cestou se na tři dny loď zastavila v sicilských Syrakusách. Další zastávka byla v Regiu, již na italské pevnině, poté v Puteolech. U bratrů se tam zdrželi týden. Odtud cesta za podpory bratří pokračovala po souši přes Appiovo tržiště a Tři krčmy až do samotného Říma. V Římě Pavel dostal povolení bydlet v soukromí s vojákem, který ho hlídal.

Pavel svolal místní židovské představené a vysvětlil jim důvody svého příchodu. Vše jim vysvětlil. Ti neměli o jeho případu žádné informace, ochotně ho však vyslechli. Scházel se i s dalšími a přesvědčoval je o Ježíši. Poslední čtyři verše závěrečné 28. kapitoly Skutků zní: "Proto vězte, že Boží spása byla poslána pohanům. Oni uslyší. Pavel pak zůstal celé dva roky ve vlastním podnájmu a přijímal všechny, kdo za ním přicházeli. Kázal o Božím království a učil o Pánu Ježíši Kristu se vší smělostí a bez překážek."
Podle biblické mapky čtvrtá cesta končila v roce 60 n. l.